Odpusť, drahý, prosím mé oči
Odpusť i můj hřích
Nezapomeň však na mě,
I na můj smích
Budu tvou historii
I když teď odejdu
Slibuji že nezapomenu
Ale bez polibku? Nepůjdu
A tak žádám poslední
Slastný vzdech
Naléhavé žadonění
Pokus o úspěch
Netrap mě a zavři oči
Přibliž rty a tvář svou
Tak jako kdysi
Aby dech splétal se s tmou
Pomohu ti, přísahám
Jenom to naposledy zkus…
Krásná, ačkoli tam smutná...ale i já poslední dobou píšu spíš žalostné básničky, nevím čím to je. Ale nejspíš to tak má být, člověk nezažívá jen zářivé okamžiky, ale i ty, kdy prší a blesky křižují oblohu...takový už je život, krásný, ale zároveň smutný...děkuji za komentář, měj se hezky a opatruj se, papa Sunny
20.04.2006 14:01:00 | Sunny
děkuji za koment. Tahle Tvá básenka je moc smutná. I já zažila mnoho pádů, jeden i teď, v životě.
18.04.2006 16:18:00 | NikitaNikaT.