Už vím, co dává smysl všedním dnům.
Chuť uvěřit třebas i nejtroufalejším snům.
Mít radost z každého z večerů a rán,
všech okamžiků, z nichž jak mozaika je život poskládán.
Už vím, co potřebuji ke štěstí.
A abych si nedělal hlavu ze všech hloupostí.
Co dřív jsem neviděl, dnes není mi tajemstvím.
Nejen svým pohledem dívám se, už i tvým.
Už taky vím, co znamená bolest a trápení,
co láska někdy přináší. Je to to nejhorší vězení.
Jak jednou vstoupíš, tak není již cesty zpět.
A obavy hlodají, ač nechceš si je připouštět.
Už vím, co stojí mi za ty myšlenky, co zebou.
Jsou to všechny krásné chvíle strávené s tebou.
Už vím, co stojí mi za všechny tyto trampoty,
je to jen jedna dívka - a tou jsi TY.
A tady zase smekám já...
tohle je totiž láska podaná
na dlani otevřené dokořán...
a nevadí, že jí smáčí déšť,
ochladí vítr... hřeje dál... :o)
25.04.2006 15:11:00 | Cecilka