Anotace: ...to už tak prostě je...
Jako sen šíleného malíře,
honíš se mi hlavou.
Rej barev na paletě,
namaluji si Tě nahou.
Rukama smutného sochaře,
vytesám Ti úsměv do tváře.
Marná snaha, zase budeš nahá,
jako předloha od Rodina.
Andělé na kůru přestali zpívat,
„pst tiše, nechme je dívat.“
Jak verše básníka budou Tě svlékat.
Jsi krásná, nemáš co skrývat.
ACH...MALBYZNALÉ TAK...
21.11.2018 15:03:51 | TVOŘILKA LENKA ČAJKOVÁ
No vida, zase trošku lepší. Ovšem poslední čtyřverší utrpělo použitím sloves v rýmech. Zkus dosazovat do rýmu i jiné slovní druhy.
09.05.2006 12:07:00 | Krtica
Je krásné potkat sochaře,
co dokáže úsměv vytesat
a vdechnout mu rysy života...
a pokud ten úsměv dokáže vepsat nejen do tváře,
ale až do duše, to je pak pohádka... :o)
24.04.2006 11:42:00 | Cecilka