Cesty jsou klikaté prašné a záludné
Lesy jsou hluboké kořeny nerudné
Obloha nad plání hrozivě ztemněla
A v tom všem najednou potkáváš anděla
Vznáší se před tebou lehounký stříbrný
Pod křídla schová Tě když padají kameny
Najde pramen když ničí tě hladová žízeň
Vysuší slzavé srdce i duši a zažene trýzeň
Kráčíte spolu tou šedivou spletí cest
Spolu se snažíte vyčíst si osud z hvězd
Každý ho máme....
Ten můj sice blízko není, ale hodně o něm vím.
Kamínek vezmu do ruky, zavřu oči a jsem s ním.
20.04.2006 13:49:00 | Mourek