Anotace: ........
Slza kanoucí po tváři
pálí svou hořkostí
...
mrazí svou bolestí
...
a v odlesku slunečního svitu
-když žal svírá srdce-
plní se chmurnou nocí
Den v nekonečné tmě tone
svléká mé city k této zemi
Světla svíček našeptávají
bosým nohám cestu... .. .
Krev kanoucí po ruce,
chladí svou bolestí
...
hřeje svou hořkostí
...
a v odlesku nebeského svitu
-když něha hladí srdce-
plní se vysvobozením
***
Slyším hudbu přicházející z nejhlubšího lesa
...cesta do nezemí...
skrze hvězdnou bránu
... bohužel mnou viděno smysl je hluboký nadmíru, a to, jak krásně to je napsané, jen umocňuje můj smutek nad smutkem ...
20.04.2006 22:05:00 | Hary_nš
hledal jsem hlubší smysl ale tntokrát nenašel, líbí se mi tam toliko "vykřikujících slov" 100
20.04.2006 21:42:00 | Pavel Kotrba
neříkám že úplně rozumím tvým slovům ale mám moc rád tvůj jazyk, ty neotřelý slovní spojení, kterejma se vyjadřuješ.
tadymě chytla sloka "Den v nekonečné tmě...."
20.04.2006 18:54:00 | kulishak