Stíny

Ve tmě se mihotá plamen svíčky
na stěnách zašlých časem,
obrazy zlé vymaloval tobě,
štěstí jen,
že neobdařil je hlasem.

Srdce ti v hrudi silně buší,
tohle jsi již někdy viděl,
strach, tíseň a nejistota,
je to zpět,
to za co ses tolik styděl.

Avšak náhle zhasl
a vše zase zmizelo,
díky větře, že tudy jsi vál.

Co bylo dávno,
to bylo dávno,
nevracej se, život běží dál.