PŮLNOČNÍ

PŮLNOČNÍ

Anotace: nemám ráda sudá čísla

Když v bleděmodré noci
vtisknul jsi víru naději
jak měsíc v okně
smál ses a plakal
- ona stála tam jen
a přece bledě zářila svou pýchou
že dotknout se tě směla
že usínala s tvými myšlenkami

Osud ti sbíral hvězdy
ze smáčených řas
a ona kradla je neklidně
schovávala v nich svou radost
šumící dalekou pouští
vyprahlých dnů
s naivitou dřevěné loutky
kterou sám jsi vytesal
Autor Nausika, 24.04.2006
Přečteno 352x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (13)
ikonkaKomentujících (12)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře

Ta se ti povedla. Snad jen dvě drobné a zcela nepodstatné poznámky:
1) Také bych se přimlouval za nějaký název
2) Není-li to nutné, snažil bych se vyvarovat stažených tvarů (přec)
To víš, já musím na všem něco najít... Né, fakt je moc pěkná. A díky za komentáře. Máš pravdu "Láska, která..." není nic extra, psal jsem ji v rozpoložení, kdy jsem měl chuť házet ty kameny.

04.05.2006 18:13:00 | JardaCH

Nádherné plné obraty, třískni tam ještě víc emocí a máš šlágr. Jen si myslím, že každé dítko, které stvoříš, by mělo nést své jméno.

03.05.2006 17:14:00 | Miskitka

Nebylo by lepší, abych ti takový dlouhý povídání do komentářů psala radši na e-mail? Asi příště spíš jo.
Mimochodem, snad tě to potěší. Zařadila jsem si tě mezi -- devět lidí, kterých básně si čtu nejradši. :)

26.04.2006 11:20:00 | frangir

Co ti budu povídat. Mně jde taky spíš o to, aby mi báseň řekla co do prožití. Proč bych hledala nějaký chyby, co nemají co dělat v básních na profesionální úrovni, když nejsem žádnej odborník přes skladbu verše nebo tak (píšeme přece na "amatérským literárním serveru", ne? :))...
Ten tvůj komentář mě převelice potěšil. A takhle po ránu! Po dlouhých týdnech jsem dostala teprv' včera pořádnou chuť něco dělat; doufám, že mi to zůstane alespoň do večera. Mám strašnou chuť číst, a třeba se i učit... prostě do sebe vstřebávat spoustu informací, víš. Strašně dlouho jsem nic nedělala. Někde jsem pobývala, odešla jsem odtamtud, a teď jsem ráda, protože to bylo moc špatný :( (jestli chceš, podívej se - Jednoho zimního dne, Vrácení života, Jednoho zimního rána, nejvíc vystupňovaná psychická degradace je ale popsaná v Umírání duše). Opravdu jsem v tý době třeba ležela v doma na zemi, nenašla jsem sílu se postavit, cítila jsem jen, jak je mi zima, a jak mi přestává proudit krev do ruky, kterou jsem měla pod hlavou... a slzy. Jako živá mrtvola. Ty jo -- Tohle bych nikdy nikomu neřekla. Psát - to je jiný, zvlášť, když mě neznáš... Ale včera jsem poslouchala Kryla. Jeho písničky jsou pro mě nějak (uzdravující). Nějak mi vrací chuť něco dělat.
Ta básnička, na kterou ses ptala, se jmenuje Nemůžu už vzpomínat. Anotaci jsem vymazala, když jsem odstraňovala starý básničky. Asi už jich tu bylo moc. Třeba to zas někdy projedu a seznam zkrátím.
Jo a k tomu, proč píšu v muž.r.: jsem holt androgynní. Ne, že bych byla přímo na stejný pohlaví, ale někdy se prostě cejtím jako kluk. Třeba když vidím ženu v minisukni, zvlášť, pokud je v hlubokým předklonu... :D Kluk mě tak nevzruší. Ale u něj nacházím úplně jiný kvality. Narážím na takový holky, že k nim nějaký takový city mít nemůžu. Ale pamatuju si ze základní školy pár holek, který mi něco říkaly. Většinou se z nich staly prostitutky. Byly takový -- sami sebou; nebyly to takový ty přecitlivělý holky, kterým záleželo na tom, aby šly na vysokou a hmotně se zajistily. Nenosily nálepku davu - neosvojily si názory - a vůbec myšlenky - většiny; měly v sobě dávku vulgarity... a zvláštnosti... Ale to je fuk. Snad víš, co myslím. Ale dokážeš si představit, s tím, co jsem napsala (zrovna teď mám tendenci napsat "napsal" :)) do toho místa "Další informace" o autorovi, je vyloučený, abych měla nějakou známost, když si od každýho udržuju co největší odstup (a jsem ráda - co člověk nepozná, nemůže mu chybět - :) Potřeba být sami).
Ani nevím, proč se mi básničky píšou líp jako bych byla "on". Píšu je ale taky v ženským rodě! I když ne tak často, přiznávám.

26.04.2006 11:14:00 | frangir

líbí se mi
jako vždycky
mám rád když verš
zní prozaicky

26.04.2006 10:10:00 | Palička

no Sun to vystila... myslím, že tu báseˇchápu... líbí se mi hlavně ten závěr s loutkou, ale celkově se mne to jako báseň neoslovilo... takže ode mne za 6O %

25.04.2006 22:17:00 | Manik

Nausi, krásná...občas mi hlavou projíždějí stejné pocity, myšlenky, napadají podobná slůvka...ale přesto jsem šťatsná, třeba se jen donekonečna ptám, co by bylo kdyby...ale třeba by nebylo nic a já bych byla smutnější než jindy...tvé básninky mám moc ráda, protože mě nutí se zamyslet. Dobrou noc, Sunny

24.04.2006 22:36:00 | Sunny

(: 100

24.04.2006 18:58:00 | Ahimsa

trošku hůř se mi to četlo ale to bude tím že se to tprve učím :o) 80 - obsahově je to velice dobře zpracované takže jen mala srážka

24.04.2006 17:37:00 | Pavel Kotrba

Já bych se spíš pozastavil nad významem té básničky, než nad provedením, no, rači ne, někdy na icq ;-)
D.Angel

24.04.2006 16:57:00 | D.Angel

Souhlasím s Eponou, ten obrat s tou loutkou je fakt moc moc povedenej..A celkově se mi to mocky líbí:)
100...
Hezký den:)

24.04.2006 16:06:00 | makretka

naivita dřevěné louky, kterou sám vytesal....panečku, to je nádherný obraz...

24.04.2006 14:56:00 | Epona

nevím jak to říct, ale líbí se mi :) a to za 100

24.04.2006 14:39:00 | Sharon

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí