Tolikrát za život
ztrácíme i nalézáme
bereme i dáváme
poklekáme
i když se modlit neumíme
křičíme a nikdo nás neslyší
hledáme to co nářek utiší
cítíme se sami
a rady není a není
A pak najednou
zaspívá kos
loukou projdeš se bos
uvidíš žížalu na chodníku
pozdravením zabráníš vzlyku
pohladíš cizí vlasy
dostaneš polibek na tvoje řasy
Mamčo co mi to děláš.. líp by to muj oblíbenec Skácel nenapsal, jak ty to děláš... já su tak hrdý že mám tak šikovnou Mamču.
05.05.2006 13:07:00 | Luca_69
Hani, pošli mi prosím mailík.
Nejde mi nic odeslat na adresu, kterou mám uloženou.
02.05.2006 07:15:00 | Anny
Hani, nedaří se. Už poslala jsem pátý mailík a pořád vrací se mi nedoručeno.
26.04.2006 09:32:00 | Anny
Naučil jsem se, že zažít deset malých radostí může být lepší, než zažít jednu velikou...
A zvláště teď se dá zažít těch třeba úplně "malinkých" radostí kolem nás spoustu :o)
25.04.2006 21:00:00 | Mourek
Aj z maličkostí se radovat,
ať rovnodennost či slunovrat,
a nebýt hromádkou neštěstí,
jsem taky maličkost - naštěstí!
Wii? :-)
25.04.2006 18:02:00 | hauskaa
Haničko,
ta Tvoje je mnohem propracovanější. Já jsem nějak líná.
Posílala jsem Ti mailík, ale asi neprošel.
Zkusím zmenšit přílohu a pošlu jej znovu.
Pá
PS: překontroluj čárky
25.04.2006 12:29:00 | Anny
Hanýsku...
to kosí zpívání
a v louce courání
a cizích vlasů pohlazení
(když vlastním dotek příjemný není)...
to umí hodně dát...
a vím, že dá se z toho i žít... :o))
Děkuju... za tvou mluvenku...
25.04.2006 12:29:00 | Cecilka