Anotace: ... .. .
Oslepující tma ulehá do ulic
strach v bílých peřinách
z havraního peří
Povídej mi maminko,
ještě jednu pohádku...
. . . .
.Ticho bezedné
usedající do tváří
Dohořívající svíce
voskové slzy
na líci
. . .
Město usíná v setmění dne
uzamknuté brány víček
polibek černých snů
Maminko..
. .
.Ticho bezedné
snoubící se s křikem
Dokapávající krev
višňové perly
na polštáři
.
Spi sladce děťátko.
osobně tyhle "dramata" nemám rád. emoce vydrážděný smrtí dítěte je levnej trik. jenže i laciný triky někdo umí udělat zajímavě, dovede při nich člověka vtáhout do svýho světa citů. ten zvláštní svět je najednou kolem něj a i když ví že sou to jen slova okolo zůstává v něm aspoň na chvíli to zvláštní kouzlo nálady. ty tohle dovedeš a proto si tě nikdy nenechám utýct a poctivě čtu každou novou...
25.04.2006 21:34:00 | kulishak
Škrábe mne to ostrými drápky na sametově hebkých pacičkách rovnou na srdci i na mysli ... ale - už se neohlížej za pohádkami - jsou krásně však mnohdy i kruté, teď je na čase realita - i ta může být krásná, může byt krutá, ale máme ji - byť ne vždy úplně - ve svých rukou.
25.04.2006 19:51:00 | Hary_nš
Někdy se divím, kde se to v tobě bere. Je to zase docela síla, jak jinak.
25.04.2006 18:42:00 | JardaCH
to by mě zajímalo kdo tady zase chodil, moc se mi to líbí baru, mnoho barev mnoho citu, mnoho života, mnoho bolesti takové já od tebe rád i když mi to láme srdce ale co nadělám já se nemám jinak takže si nemáme co vyčítat
25.04.2006 18:37:00 | Pavel Kotrba