Anotace: Nic moc, psáno pro někoho "z donucení"...ale prý pěkná, řekl, kdo ji četl.
Sluníčko svítí,
jaro je tu.
Léto se blíží,
snad rozkvetu.
Narození je dar,
daný nám z lásky.
Je to jak cár
utržený z krásky.
Základem života
štěstí již bývá
a díky úspěchům
člověk se vzpírá.
Staví se na nohy,
nachází sebe.
A se svými vlohy,
později poputuje do nebe.
Bohatá příroda,
úchvatný květ.
Je součástí života,
je to můj svět.
Domeček z karet
občas se hroutí
a vznikem gamet,
nám množí se kvítí.
Nitro v nás září,
smutek uhasíná.
Přijde sem září
a pak to usíná.
Život je podobný,
jako chod přírody.
Chvíli jsme úžasní,
pak máme okovy.
Neboj se človíčku
fakt bude líp.
Věř aspoň trošičku,
že cíl budeš mít.
27.04.2006 19:21:00 SNOWGIRL
ty rýmy jsou strašně vynucený, resp. vázanej verš Tě nutí psát i slova, který bys normálně vůbec nepoužila a tím pádem i děj se ubírá směrem, nad kterým sama moc nemáš kontrolu... aspoň tak to na mě působí, nezlob se