Proč vždycky, když šťastná jsem,
přichází ledová sprcha záhy,
proč vždycky když v duši klid mám,
nastávaj krutý pády.
Proč je svět takovej,
kde jsi můj Bože?
Snažím se čestně žít
a mám z toho jen hoře.
Proč vždycky všichni lepší jsou,
kdo ocení mou snahu?
Proč vždycky na vše sama jsem
a nemám se svěřit komu?
Co je mým osudem
proč není to klid?
proč nemůžu jít životem
a v klidu si jen tak žít.
Tak to zkus jinak...
brát den jak dovolenou...
přestože prší, je to čas na zotavenou...
nevím, jestli teď volím správná slova...
ale i v bolesti se dá dar objevovat...
z maličkostí
skládat prostý štěstí...
to v nitru rozfoukat!!
(utři si slzu a přemýšlej,
co tě dnes potkalo za radůstku...,
jsem přesvědčená, že aspoň jednu pidi objevíš :o))
04.05.2006 10:32:00 | Cecilka