Anotace: balada o očích Tangerinčiných ... :)
Zelenomodré moře,
v kterém jsem utonul,
jež vyplakalo hoře,
a já se ustrnul.
Ustrnul jako kámen,
co stále ztuhle stojí,
zašeptala jsi amen,
mé oči se tvých bojí.
A je to divný strach,
možná až trochu vášeň,
jsem milenec, ty vrah
a nebo pouhý blázen...
Hmmm..Je to takový zvláštní, ale moc pěkný. Nutí mě to zastavit se nad tím.
30.04.2006 10:36:00 | makretka
Poslední dvojverší mě zastihlo trošku nepřipravenou...do té jemnosti jako bys zatnul dráp....je však pravda,že ten kontrast mě donutil popřemýšlet ....nezvyklé,ale ...za 100
29.04.2006 18:35:00 | Harr
Až by člověk záviděl to krásné tonutí - jen konec mne přec jen zamrazil, náhle tak výhružné slovo v tak jemné básni - - - snad to milé pobláznění se opravdu jen na okamžik zachvělo ...
29.04.2006 18:08:00 | Hary_nš