Samota
Samota
Sedím tu nad rozlitým vínem,
v duši mám smutek,
v srdci žal.
Nesnáším samotu, já se jí bojím,
a ráno musím jít zase dál.
Rána jsou černá,
i když svítá,
brýle si opět nasadím.
ten, kdo to nezná, nepochopí,
jak těžký je být sám.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
No vidíš! Tahle se mi docela líbí. Snad proto, že vím,že
Samota je smutná holka která nepohladí
Když už si s ní jednou začneš nikdy tě nezradí
(Já vím, taky mi tam hapruje rytmus.)
05.05.2006 09:13:00 | JardaCH
...tak to nic snazšího není,
nežli dveří otevření,
až na cestě objeví se ježibabí chalupa,
čekám tě, zkus jen lehce zaťukat... :o)))
04.05.2006 08:59:00 | Cecilka
Tak to je asi nejlepší báseň, kterou jsem od Tebe četla. Moc hezká, akorát smutná. Usměj se, bude líp.
29.04.2006 18:09:00 | semiramis
Jsi sluníčko na nebi,tak sundej brýle.Jinak bude pořád zamračeno.Udělej radost mě i sobě a já budu čekat na tvou báseň o slunci.
29.04.2006 15:39:00 |
Teď nevím, kdo je na tom líp, jestli ten s růžovými brýlemi nebo černými...ale v každém případě, toho s černými čeká příjemné překvapení, když je sundá...u těch růžových to bude asi horší...Po světě chodí tolik úžasných lidí, ale protože se těžko hledají spousta lidí to vzdá...ale pak o něj najednou zakapnou, když to nejmíň čekají. Pěkná básnička.
29.04.2006 15:19:00 | Epona
