Proč pravou lásku poznáme, až když toho druhého ztratíme?
Proč je smrt tak zlá?
Proč se při ní raníme?
Proč pryč je láska má?
Proč lidi na sebe řvou?
A pak je to mrzí?
A potom k soudu jdou?
A stále sami sebe trízní?
Děti pláčou v koutě,
a rodiče se hádaj!
A neznaj růže z poutě,
a do lhářu si nadávaj.
Když svůj život si chceme vzít,
a po zbraních saháme.
A chceme třeba i do pekla jít,
a života se zdráháme.
To je krize skonu,
co nepřeji aby někdo prožil.
A mrzí mě to chci říct tomu,
kdo si jí zažil.