Pomalu usínáš

Pomalu usínáš

měsíci v náručí,

stříbrné radosti

na tváři změkly.

Konečky prstů máš

jak zimu v Mohuči,

chladné, a mě hostí

pálivý neklid.

Rozpálen do běla,

vymýšlím slabiky,

rychle je protáhnu

tak, jak to chodí.

Vím, to se nedělá

zabíjet slavíky

jak racky na ráhnu

bloudících lodí.