Slunce po noci probdělé
paprsky cudně roztahuje,
já tu však ležím v posteli,
bolí tělo moje.
Slunce už ťuká na okna,
vytahuje spáče,
já ale dneska nevstávám,
oči mám plné pláče.
Slunce už stojí na obzoru
je krásný den,
ležím tu, pláču do polštáře
a chci skončit se životem.
Slunce pomalu zapadá
i ve mě všechno hasne
ráno já vstanu, přísahám
vždyť vidět slunce je krásné
Jenže jen ten podběl jediný
má pro mě význam veliký
jen podběl ten
mi byl z lásky přisouzen
05.05.2006 23:55:00 | mamina
Huš, babo!! ;o))
Proč se životem by ses loučila?
Mrkni na louku - pampeliška se rozvila!
A přestože jeden podběl odkvétá,
dalšího kvítí kolem!! Míříme do léta!! :o))
05.05.2006 11:33:00 | Cecilka