Prázdnota
Prázdnota
Anotace: Tuhle báseň jsem napsal s malým přispěním V. Bednáře, D. Veverkové a I. Veverkové. Byli mi menší inspirací.
Prošel jsem prázdnotou plnou stínů
Teď kráčím dál chodbou nekonečnou
Míjím zástupy padlých hrdinů,
kteří zmizely v prachu na cestě za slávou věčnou
Chce se mi spát,
ale touha mě žene dál
Opravdu není čas,
na to, abych se bál
Se skloněnou hlavou
jdu vstříc městu nesplněných přání
Stíny jsou mi v patách
cítím pohledy jejích tváří
S polozlomeným srdcem
jdu krví padlých potřísněnou strání
Už cítím nadějí,
na východě hvězda vítězství září
Chce se mi snít,
ale touha mě žene dál
Opravdu není čas,
abych se bál
Prázdnota je za mnou
Stíny už zmizely
Však pořád cítím,
jakoby stále na mě jejich oči hleděli
Vyhrál jsem zpět svůj svět,
ale není to jen klam?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Nenech se odradit - kdo může vědět, jak Ti bylo v okamžiku, kdy jsi tohle psal?
25.05.2006 09:07:00 | deuxEm
prázdnota, hluboká jáma, propast beznaděje a sebelítosti... tohle tu líčíš? A jakými slovy! Všechno splyne dohromady, nerozpoznám verš od myšlenky, protože v tom žádná není... ale ne, počkej... nějaká tam je... ovšem velmi triviální
07.05.2006 15:10:00 | Valerij
