zavřený víčka

zavřený víčka jak rezavý rolety
toho starýho krámku na rohu
už nevytáhneš pro žádnýho z nás
abys u dveří lákal
na sny psaný křídou po černý tabuli
na vůni slov, když je balils do příběhů
v barevnym a šedym papíru
co suštil mezi „ co to bude pane ?“
už nebudem civět do vejkladní skříně
na básně psaný mezi regály
z čar vyškrábanejch v dlaních,
přibitejch na tvym čele
už nám nenapíšeš na futro
všechny ty krásný chvíle