Anotace: ...pojďte se taky podívat...
Noční obloha je složena z milionu
střípků rozbitých zrcátek.
Kdo ví, kde je konec a kde začátek.
Sny a pohledy k nim bloudí v tichém zástupu,
doufají, že odrazí se nazpátek.
Snad do těch správných vrátek.
Měsíc už splnil si ten sen,
na vodní ploše je zrcadlen.
Dívá se zpětným zrcátkem.
Nevidí Tvůj pohled ani sen.
Zrcátka střípek je černým závojem zahalen.
Pojď mu naproti – polibkem.
Co jste si to tady vytvořil za auru kolem hlavy, pojďte se podívat...střípky...moc , moc, moc,..pomoc...jdu radši spát.Zase Cecilka s pohledem do očí, připadám si vedle ní tak špinavá a ubohá..já už to nevydržím...
21.06.2006 00:10:00 | Jarky
Děkuju... za tu korunu stromu...
ano, do hlubin pohledu očí patří duha... :o)))
moc díky!!!
11.05.2006 14:48:00 | Cecilka
Na můj vkus příliš mnoho "zrcátek", tohle zdrobnělé slovo ztrácí účinnost častostí použití.
09.05.2006 12:19:00 | Krtica
...polibek slunce vždycky tmu zahání...
...a vyčaruje prosté svítání... :o)
09.05.2006 09:57:00 | Cecilka