Říkají že prý jsem prostořeká
za vodou širokou břeh mne čeká
k němu já musím se „promluvit“
..tam budu mlčky pak žít..
Říkají že prý jsem všeslyšící
na břeh já doplout chci na pramici
a k ní zas musím se „proposlouchat“
..uvnitř jí v hluchotě budu se smát..
Říkají že prý jsem všehledící
pramici osvítím voskovicí
k ní já se musím tmou „prodívat“
..v lesku a odrazu slepě pak spát..
Říkají že prý jsem nenechavá
o světle voskovic se mi zdává
snem se však už dost dní „prohmatávám“
bez rukou řeknu vám..žádná sláva..
Každému z nás byl dán do vínku
jasnosluch, jasnozřivost, zvláštní hmat...
jenomže pro svou zaslepenost
neumíme je používat...
Tak učíme se... no a jak to chodí,
občas se těžko kormidluje s lodí... :o))
Tahle se mi zase líbí nesmírně moc... :o))
15.05.2006 12:12:00 | Cecilka
To že jsi také všepíšící
poznal by i stařec spící
jak z citů dokážeš se "propsat"
tak životem jistě znáš hopsat... :o))
J.C.s
13.05.2006 18:55:00 | j.c.
Hm, je to zvláštní, člověk něco strašně moc chce, tak moc po tom touží, ale když to konečně dostane, najednou už to pro něj není důležité a ztratí zájem...
13.05.2006 09:04:00 | Epona
Zakrýt si pro někoho oči, uši a ústa však pocítit blízkost!!! A naopak:-)
13.05.2006 08:29:00 | Mirka Hedbávná