zlato měl, rada mu schází
jaký pytel, stejný flek
lhal, tak lež ho doprovází
tak klouzal se, až sebou sek
v jámu pad, co kopal jiným
za tři chtěl mít bez šetření
peřím chlubíval se cizím
když dva rvou se, nad to není
moudrý byl už po setmění
ze džbánu mu ucho zbylo
s očí sešel v zapomnění
všem zvonil, až mu odzvonilo
...kéž by...
Jo,bez básní nejsou koláče-teda čtenáři. Ať jich je co nejvíce,chválit Tě budou velice!
06.06.2006 22:48:00 | splintercell.new
V moudrech lidských pravda mnohá,
známe je už zpaměti...
však ne každý se dle nich chová,
padá na nos vzápětí...
To je překrásně napsáno!!! :o)
22.05.2006 21:43:00 | Cecilka
Díky za pro mne potěšení,
že věnuješ mi svoje básnění :-)) :-))
A o človíčku tom je škoda diskutovat,
on nad sebou bude těžko meditovat. :-(
Smutné je, že žije ve svém přesvědčení,
že znalejšího věci nad něj není.
On zaslechne-li komára někde bzučet,
vidí v tom už chobot slona pučet.
Těžko se pak dělá v pracovním kolektivu,
když roznáší slony a myslí si, že v skrytu.
19.05.2006 14:41:00 | Roko