Anotace: Mé vlastní trápení
Bloudím.
Jdu stále dál a dál.
Neslyším,nevidím,nevím kam.
Srdce mé ukrývá se v temnotách.
Hledám pomoc.
Nenacházím.
Tu náhle slyším hlas.
Říká
„Děláš to dobře,jen tak dál".
Nechápu a nerozumím.
Vždyť já bloudím.
„Kdo jsi?".Ptám se.
„Tvůj strach".
16.07.2006 17:26:00 Pavel Kotrba
opravdu jako zpověd je to pěkné ale básen mi v tom pokulhává, více rozvést a trošku okořenit záhadností a je to dokonalé
19.05.2006 15:46:00 uživatel smazán
Docela pěkné, ale strach z čeho???