Jako potrhaná růže,
která se chvěje zimou.
Jako rozmočená louže,
která pošlapána jest.
Jako černá tapeta
v bílém pokoji.
Jako písek,
co každý rozmetá.
Jako hvězda
na prázdné obloze.
Tohle se mi zdá..
Jsem to snad opravdu já???
Tohle je myslím dost dobré. Na stovečku chybí jen natáhnout špičky a prohodit pro mě dvě slovíčka, aby se rytmika srovnala. Ale ber mě jako jedince se subjektivním osobním pohledem, můj pohled, nikoliv jako kritku nebo objektivní názor. Pamatuj, že nic takového není. :-)
29.07.2006 18:02:00 | Buližník