Návštěvnost
Sonet o schůzce mimo prostor a čas
Sonet o schůzce mimo prostor a čas
Volám tě hlasem beze hlasu
a zjev tvůj pluje ztichlou síní
tak nádherný a plný jasu,
že dávné báje ze lží viní
Čas nezanevřel na tvou krásu
jak letní den tu stojíš nyní
jen zima vdýchla do tvých vlasů
žárlivá, lehké stříbro jíní
Každý z nás jinam cílil svoje kroky
teď kruh se stáčí, zvolna kráčí roky
na pouti k světelnému prahu
Až létavice rozluky nás minou
na místě, na němž naše cesty splynou,
rozžehnou novou Mléčnou dráhu
a zjev tvůj pluje ztichlou síní
tak nádherný a plný jasu,
že dávné báje ze lží viní
Čas nezanevřel na tvou krásu
jak letní den tu stojíš nyní
jen zima vdýchla do tvých vlasů
žárlivá, lehké stříbro jíní
Každý z nás jinam cílil svoje kroky
teď kruh se stáčí, zvolna kráčí roky
na pouti k světelnému prahu
Až létavice rozluky nás minou
na místě, na němž naše cesty splynou,
rozžehnou novou Mléčnou dráhu
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Opravdu krasnej sonet... dobre voleny sluvka a krasne napsane 100
30.05.2006 20:09:00 | Tomáš Ektus
Tak nejvíc se mi líbí druhá a třetí sloka, je v nich krásná zvukomalba, pěkné obraty a celkově mi připadají takové uvolněné a přece obsahově plné. U té první mi trochu něco vadí a ten konec už mě taky natolik nedostal. Ale je to taky povedené. Píšeš moc hezky. 80
30.05.2006 19:59:00 | Epona