První den

Anotace: Věnováno Evě Tvrdé

První den

Zlomená skla visí z lustru úsměvů
Můj milostný dopis prázdnotě
Stále leží za oknem
Čerstvě dopsaný ještě s nezaschnutým inkoustem nočních očí
A Noc má velké oči
Čeká na ruku pošťáka
Která ho doručí do zítřka

Měsíc se procházel po mokrých ulicích
V bílém trenčkotu
A kolem se točily pouliční divy
Svlečené striptérky kroutící se kolem zemské osy
Takové jsou tady hvězdy
Tak daleko od tekoucí krve
A proťatých žil

Vír vzpomínek se přihnal
Jako tornádo a vzal všechno co jsme kdy milovali
S sebou
Teplo líhně sálá do ulic
Teplá káva s růžemi
Rudými jako ústa cihlových domů
A té oprýskané budovy staré kavárny

Sochy už jen pro pohled zvědavců
V začouzených stěnách
Pozorují
Železný most sebevrahů
Se tyčí nad bledým úsvitem
A stále spěchající řeka
Rychle utíká vstříc
Moři
Pocitů a osudových ran
A setkání tak hřejivých

“Nemáte zapalovač?”

Proč se mě vždycky každý zeptá?

Jako ta káva pomalu chladnu
S noční tmou
Protože Tma se choulí
V roztrhané kožené bundě
A třese se zimou
Ve výklenku
Kde ležívali bezdomovci
Prohrála klobouk v ruletě života

“ Všechno na třináctku.”

Zatracená červená třináctka

První den mého života
Je sám

Střepy dlážděná ulička
Každý něco nabízíme
A každému je něco nabízeno
“Láska?”
“Smrt!”
“Láska!”
“Smrt?”
“Cigarety?”