Anotace: Odsun Židů do koncentračních táborů za 2.světové války
Prázdno
Svět zračí se v kalužích z mokrých houpaček.
Cedule srovnané beze všech vytáček,
zastříkané od bláta
zaběhlým psům ukazují na vrata,
kde ještě nedávno dětský zněl smích.
Včera vlak odjížděl, nejeden z posledních.
Vřelý háj dvě děti vítal.
Každý den jim radost skýtal.
Barevné skluzavky, hřiště, houpačky
to se pak domů odchází skoro plačky.
Dvě děti, přátelé, spolu se stále za ruce drží.
Spolu prošly by i bezednou strží.
Červené hlavičky máků a bílé květy kopretiny.
Na písku hvězda a vlak do Osvětimi.
Louže jak zrdcadla do duše se vpíjí.
Možná sami odešli a jinde žijí.
Ta báseň si zaslouží stovku už jenom za téma. Když něco takového napíše dvacetiletá básnířka ve světě, kde 60% lidí mladších padesáti let neví, co to byl holokaust, tak to vydá za 1000 formálně dokonalých básnických experimentů...
10.11.2006 16:04:00 | Filip Pivoňka
Moc a moc se mi líbí obrazy a celkový pocit, ale rýmy působí ne zrovna uvolněně. Být ve volném verši, bylo by to mnohem lepší.
07.06.2006 15:41:00 | Alea - kometa kdovíco přinese
První a třetí sloka se mi strašně líbí, ale ta druhá mi nesedla, škoda, jinak by to bylo perfektní.
04.06.2006 13:08:00 | Epona