**********
**********
Anotace: kdo ví co to je. zase něco po delší době
Z rádia vyčpělé barokní tóny,
sedají na stěny smutného pokoje
Dřív zněly v kostele, bořily dómy,
teď z nich jen hromádka šedého prachu je
Skrz šmouhy z matné plochy skla,
koušou se s rozkoší záblesky hvězd
Kajíc se, haněna, jenom si posteskla,
nad trapnou malostí, dobráckých gest
Kdopak ji oblékne, kdopak ji nasytí,
nahou a pohublou, z nespočtu cest
Nikdo se nezvedne, všem je jen na blití
chtějí jí uložit nejvyšší trest
Usínej v pokoře, na prahu století,
co rodí bez výtek jen samé zloděje
Tvá náruč nehřeje, vždy jenom proletí,
slečinko s očkama plnými naděje
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk01.03.2011 21:45:00 Ollie
Hmm, tak jsem se k Tobě zase po letech zatoulala, chtěla Ti sem napsat komentík...a koukám, že už tu jeden ode mě je:) No vlastně to asi ani neni k smíchu, hledat svý vlastní stopy:))
Každopádně, můj názor se ani po těch letech nezměnil - což je podle mě docela pozitivní - a nejen pro Tebe :))
07.06.2006 07:33:00 Ollie
Tak tomuhle se říká pohlazení po duši...
Nádherná, človíčku =o)
Měj se nádherně, papa.
