Nádražním andělům

Pan Anděl sedm let už nikde nebydlí.
Přespává po nádražních halách.
Z dřev chladných laviček samotou nastydlý,
Bůh dal a cesta vzala.

Pan Anděl obědvá se psy a holuby,
vodu si v pet láhvi nosívá od řeky.
Pan Anděl s bídou má za sebou zásnuby,
sobě si věrni už pořád až navěky.

„Nasaď mi prstýnek ze drátu stočený,“
chce bída, „ať s tebou k oltáři poklesnu.“
Pan Anděl zvyknul si na život bez ženy,
bez práce, bez peněz, bez dětí, beze snů.

Pan Anděl sedm let už nikde nebydlí.
Přespává po nádražích.
Pan Anděl usíná schoulený pod křídly
anděla, jenž ho stráží.