Půlnoční zatmění Slunce
na zemi kreslí tvář...
Zoufalství...
Toho, co mě provází už roky.
A ve snách... se budím s mrtvolným pocitem času
který nikam neplyne...
Jen stojí a tiše odbíjí...
Co??!!
Snad tu prázdnotu,
jež vloudila se mi pod kůži...
a zebe, jako dotek ledové jehly nořící se mi do žil!
Hezké, citové..škoda že většinou ty opravdu krásné básničky jsou napsány z nějakého smutného pocitu... strašně mi to připomíná film mrtvá nevěsta..:-) - to v dobrém! Jinak, fandím ti, piš piš piš:-).
11.06.2006 21:46:00 | Bajík