Anotace: ...nejlepší přítel, denně schůzky, přátelství za hrob, za tři dny nádherných osmnáct... ráno v posteli nehybné tělo...zákeřné aneuryzma... nefér...
Srdíčko pláče, krvácí,
úsměv se z tváře vytrácí.
Odešel přítel na věčnost,
v nebi pro mladé je teď host.
Nevrátí se ke mně zpátky,
slyším vzlyky sestry, matky.
Bože, dobrý příteli,
takhle jme to nechtěli.
Věřím ale v nebe modré,
v ráji klidu bude dobře.
Navždy zůstaneš mi v duši,
s aurou ti to jistě sluší.
Loučím se s tebou provždy teď,
odešel´s mi na jiný svět.
V duši velkou díru mám,
zůstal jsem tu nějak sám...
Pěkné...a díky za tvou chválu!
04.07.2006 11:31:00 | Isabella Monvoisin
...na straně jedné
vzpomínky nelze vymazat,
na straně druhé
v duši velkej šrám,
kdo chce mi balzam na ránu namazat,
chápe jak těžké je být teď sám...
13.06.2006 10:11:00 | Martyn
myslím, že tomu rozumím, té strašné prázdnotě v duši, i když v ní navždy tvůj přítel zůstane... nevylučuje se to...
12.06.2006 15:32:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
...navždy zůstaneš mi v duši
a najednou díra tam??
Tak teď ani trošku netuším,
co ti k tomu napsat mám...
12.06.2006 11:07:00 | Cecilka