Chlapec a pomník

Anotace: ............co zmohl malý hošík.......pro záchranu duší.....měl pihatý nosík....a my byli hluší.......

Zlé doby dávno minuly
po nich zbyl pomník pouze
kol něj se davy šinuly
jen hošík hleděl dlouze...

Malý chlapec,sotva stál
zrak mu pro ten kámen plál
matka volá,křičí,chvátá
a on tiše šeptne :táta...

Zastaví se celý svět
jen tohle dítko chápe
že kdo prožil příliš běd
u bran nebes tápe...

A slovo táta odmyká
tu bránu pevnou zlatou
táta -voní domovem
i cukrovou vatou...

A u bran nebe houfně jsou
ti muži z dávných časů
bránu pro ně odemklo
dítko zlatých vlasů...

A smějí se a mávají
sem tam povyskočí
dítko se jen usměje
a svět se dál točí...