Uctivá socha

Každý den
v noci teplé i mrazivé
na stejném místě stojí
s rukou zdviženou
k pozdravu živých
a k uvítání duší bez těl
i těl bez duší
v onen den nevítaný
ve kterém modlitby slzy sají.

Den soumraku ráno nastane
až poklesne mu ruka
únavou.

V ten čas živí
nedovezou neživé
pouze zloděj ukradne mříž křížovou
a vítač ožije volným prostorem
posílen inkoustem
ranní oblohy
ze které vypil modř a jen krev ponechal
hustou tak
že básník kalamář svůj odhodí
aby vyšel v ústrety
soše ožilé.

Jedině on uspí
vítače
slovy vzatými ze svých snů
a každý živý ruku k dílu přiloží
aby vzdal poctu staletému
tomu
co vítal žal.