Ztracení

Cítím pot noci i dech, který ji krášlí.
Vypitý vzdych z polámaných pohledů.
Budu tvé všechno, dáš-li.
Jen dej mi naději, pak všechno dovedu.

Jsem jako ten sen.
S nocí usínám, se dnem umírám.
Spáč, který nikdy nechce být probuzen.
Prohozená skrze zrcadlo, novou stezkou se ubírám.

Hluboký hlad východu, žádná pouta mě nezadrží.
Měsíc svítí na měkkou zem, přerušované výkřiky úsvitu.
Balancuji na okraji nad bezednou strží.
A večerům...závidím ve skrytu:
Ty umí žít.

Budu oblohou a zemí a všechno mezi nima.
A možná dneska poletíme tak daleko, že zestárneme jako pantomima.
Otevřené objetí krvácejícího světla.
Poslední slova a vichřice nás smetla...