Moc brzy

Sžírajícího ohně plameny
pohlcují srdce,
můj život je raněný,
ať krve proud teče.

Ať teče z žil mého těla,
třísnila jak kůži, tak zem a podlahu,
každá kapka v uších mi zněla,
jak našla jsem svou odvahu.

Chtěla jsem tento sen víc a víc,
cítit, že nejsem mezi živými,
cítit své tělo vřít a kosti praskajíc,
zazdít své uši zvuky tklivými.

Konečně ubít duši mou skrytou v nicotu,
nemít v hrdle tep,
nepocítit prázdnotu,
mít v žilách místo krve jed.

Je to jen snění,
nedokázala bych to - jsem slabá, tak slabá,
smrt nepřichází, není a není,
i když na smrt jsem možná ještě mladá...?