Vzpomínky

Minulost je hluboko v nás,
vzpomínky nám ukazují život mnoha krás.
Ukazují také bolest a strast
a někdy nás chtějí zmást.

Jsou jako voda, silné a zrádné,
k našim citům víc než led chladné.
Jsou jako můra, stačí jen plácnout,
život vzpomínky tak, jako plamen svíčky zhasnout.

Mé vzpomínky mne bolí,
vždy jako otrávený šíp srdce skolí.
Matou mne a svádí,
jiné po duši jemně hladí.

Vzpomínám si na minulost,
snad je již toho dost.
Vzpomínám a pláču,
jindy radostí skáču.

Pak v jedné vteřině,
začne to tak nevinně.
Jiný pocit jiné vzpomínky slijí se dohromady,
proč musím trpět na tyto malé zrady?

Píšu a sním,
doufám, že jednou pravdu zřím.