Bráchovi

Neznám ten les, les hluboký a tmavý,
kde myšlenky tvé po pěšinkách bloudí,
snad sama Ariadna ochotně mi poví,
jak se dá najít správná cesta z hloubi.

Pak s láskou poděkuji přítelkyni snové,
z pralesa džunglí označím ti trasu
pro dlouhou pouť, co ukáže ti mnohé,
jak minout křoví, jak objevit krásu...

V šumění vody poznáš dobrou radu,
kterou ti sama řeka vypráví,
její proud upozorní na nebezpečí pádu
a ukáže, jak Zemi pohladí.

Malá borůvka tělu zdraví dodá,
duši potěší ptačí zpívání,
jen svého ducha musíš opatrovat
a naučit ho poznat svítání.

Najednou zjistíš, že jsi vyšel z lesa.
V tu chvíli svět ti leží u nohou.
Jsi tu sám, ale srdce štěstím plesá,
ten pohled rájem, štěstím, svobodou!

Kolem jde mladík, nechápe tvůj úsměv,
nevidí tvoji radost ve tváři,
sklopil zrak k zemi, a jak pod tíhou nůše -
nepoznal...neví...smuten odchází...