Mat

Když mrak Slunce v závoj svůj zahalí,
a klidná tvář pomalu siná,
Trpký jed vína číš zakalí,
Pak už jen chladný kov, krajina stinná.

Temnou hrou v kostky prý baví se Bohové,
Osud však přehrává šachové partie,
Černá čí bílá, ty chvíle jsou zlomové,
...A lidská figurka málokdy přežije.

Život se může zdát prodejnou děvkou,
špinavou, zbitou, však duši má křehkou,
Kruté hry osudu často je obětí,
která se neblíží pohádkám pro děti!