Až dojdeš
Až dojdeš
Až dojdeš s nadějí té placky konce
spatříš strž, na ní hrad a taky zapadající slunce
Kolem ponuré stíny a mlha se valí
podivné hlasy slyšíš, ty tvou náladu kalí
Jdi dál
vždyť víš
že srdce tvé je čisté
a láska se nedá ošidit
Pokračuj do neznámého kraje
já vím, chce to odvahu a nehledat žádné taje
Po vyšlapaných cestách je snažší životem jít
poznání stojí za to se bít
Stojí tam bez hábitu a zaklínadel
chtěl by ses divit a zatím se díváš do zrcadel
jsou všude kolem a mají divnou moc
poznají, kde je v nás den a kde noc
Promluví na tebe lidskou mluvou
začneš se dusit a hledat krk ovázaný stuhou
až půjdeš za rok v tato místa podobná pravěku
měj na zřeteli zrcadla a věř člověku
Jdi dál
vždyť víš
srdce tvé je čisté
a láska se nedá ošidit
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Znovu jsem se dostala k tomuto dílku a znovu mám chuť napsat ten samý komentík.Hm, zkusím jiný...
Kruci, v tom je taková pravda.
01.10.2006 15:26:00 | Roko
Zrcadla...
podivná plocha zrcadlení
snad neskutečných obrazů...
co bylo teď, už vlastně není,
lapeno dobou odrazu... ;o)
Myslím, že není třeba se bát
podvědomí ptát, do sebe dívat,
krok za krokem dát, začít se usmívat... :o))
Jejky, ta je dobrá!!
01.07.2006 11:09:00 | Cecilka
začíná se mi u tebe líbit...
myslím, že se k tobě budu častěji vracet...
27.06.2006 15:30:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
libi se mi...nedokazu to presne popsat, ale necim me oslovila...diky za ni
26.06.2006 14:43:00 | sportackaverunka
