Včera v parku

Anotace: Až jí potkáte v lese v parku a bude zas hrát divadlo, o tom, jak strašně moc je sama a jak zle to s ní dopadlo, nevěřte jí ty její keci a domů si jí neberte, je to samota zlá přeci, radši se od plic zasmějte.

Potkala jsem jí včera v parku,
možná už měla na kahánku,
spěchala.
V ruce žmoulala prosté cosi,
na nohou měla kapky rosy,
plakala.

Brečela, že je pořád sama
a že jí voda střechu vzala,
lakota.
A náhle koukám, kdo u mých dveří,
hlásí, že se mnou povečeří,
samota.

Tak stojíme tam proti sobě,
říká mi, já jdu bydlet k Tobě,
otvírej.
Nezmohla jsem se zkrátka nanic,
cenu nemělo žádných pranic,
čert jí vem.

A tak jí skrývám v staré kleci
a poslouchám ty její keci,
dokola.
A doufám, že mi tajně zmizí
a budem si zas dlouho cizí,
potvora.