Má mě ráda? Má mě rád?
Proč se člověk musí ptát?
Oči něžně upřené
na načechrané postele andělů.
Krásně zasněné
bloudí po křivkách mých rtů.
Má mě ráda? Má mě rád?
Proč se člověk musí ptát?
Z chodníku pozorují mraky,
co plují oblohou.
Občas se zčeřejí strachy,
mýlit se už nemohou.
Má mě ráda!Má mě rád!