Chodník

Anotace: Bývá spravedlnost nespravedlivá...?

Tisíci nohou podupán,
stovkami dešťů smáčen,
bodavým sluncem spalován,
uprostřed moře domů ztracen.
Pokrytý prachem, sem tam blátem,
někdy i krví, hovny, zvratky,
vine se napříč městským ghettem,
ulicí tam a zase zpátky.
Vídávám na něm ležet muže,
jemuž se lidé vyhýbají.
Vrásky, co jimi je poseta kůže,
zažitou bolest prozrazují.
Bolest a vztek a utrpení,
vryty do každého hader cáru,
které mu kryjí přirození
a taky hlavu plnou zmaru.

Silnicí prosviští jako střela
blyštivý, drahý cizí vůz.
Zmalovaná holka, nedospělá,
nutí své zlatíčko v pěkný klus.
Červená. Brzdy silně kvílí.
Jakmile dívka vzhlédne letmo,
náhle se jenom na malou chvíli
pohledy těch dvou netečně střetnou.
Jeden je chladný, pohrdavý,
ten druhý jakoby bez vůle žít.
Co ti dva myslí si, nikdo neví,
chvilku, než stihne se přiřítit

jakési vozidlo z protisměru…