BEZ NÁZVU VI
BEZ NÁZVU VI
Anotace: jen mi to po probuzení problesklo hlavou
Pár věnců z hřbitovních lilií
v nich vpletené prameny černé slávy
hořící žárem zhasínajícího slunce
nechal jsi plout časem do neznámá
V dáli mizely červánky
schovávaly se ti do duhovek
co teď tak tiše plály jako táborák
a jeho duše šlehající do nebe
...
toužící dotknout se hvězd
/tak jako já/
A za tebou lež kladla svoje kroky
těsně vedle tvých
a kradla tě celému světu
...
ale tys neviděl
/nemohl vidět - jen dál leštil bílou hůl/
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk12.07.2006 21:39:00 Buližník
Ty první dvě sloky mi připadaly, jako když sedím u večerního vonícho ohně a dívám se do nádherně hřejivých uhlíků. V dáli zní kytara a na hraně potoka šumí vodopád...
12.07.2006 13:36:00 Epona
Jsem ráda, že zase přispíváš. Moc krásná báseň. Je nádherně obrazutvorná, plná metafor, moc pěkných vyjádření obyčejných věcí a ve své složitosti moc příjemně srozumitelná. Fakt se to to povedlo.
12.07.2006 12:57:00 Ahimsa
Nádhera..je tam hodně, svou krásou, k zemi srážejících momentů...paráda vážně(= Měj se krásně
12.07.2006 11:32:00 Pavel Kotrba
výborná, mnoho onrazů ktere Ti "závidím"
zaujalo mě proč na začátku vyplývá sen - spíš noční můra a pak ve středu básně je takový romantický zážitek a na konci zase zklamání, to je něco co jsem na literu dneska hledal
