Načriem do žriedla tvojho vnútra
len ťa prosím
nebuď smutná
Celú noc sa na to teším,
že keď ráno vstaneš
prikryješ ma sebou
Budeš mojou prvou dámou
chlieb natrieme si
trebárs Ramou
Vdýchneme do seba lúku ,
čo som včera skosil
A nohy ponorené v horskej riave
áno v tej čo za domom kráča do doliny
Vieš si predstaviť to vyhriate poobedie
ten chodník ,čo od nás aj k nám vedie
Ten horúci obraz čo zapadá
Z týchto vôní ťa už nikdy nepustím
Navečer skočíme do rybníka
A naša žiadza
sa v jedno zmení
Si neskutočná...
tak jsem se zase zatoulala do téhle tvé báseňky a je stále kouzelně poetická... kreslíš krásné obrazy i bez rýmování... moc pěkné
a děkuji za komentář :o)
25.07.2006 06:13:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Hrozně krásný....
Hezky jsi to napsal, milý džemo, opravdu hezky!
20.07.2006 15:40:00 | Santinan Black
neskutečně krásná a lákavá představa...
20.07.2006 14:26:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
joj, to může být krásné, nechat dny plynout, na nic nemyslet a prostě být...krásná
20.07.2006 11:19:00 | mamina
Život beru jako louku rozkvetlou...
proto vím, jak nádherné je zhluboka se nadechnout...
té čarokrásné vůně... šepot lásky poslouchat...
a v rybníku pocitů se labužnicky vykoupat...
Neskutečně nádherné!!!
:o))
20.07.2006 11:02:00 | Cecilka
Kdyby tam nebyl ten chleba s Ramou, což mi připomíná televizní reklamní šot, tak bych za to cizí slovo dala i stovku ;-)))
20.07.2006 09:38:00 | no