Pohlazení

Anotace: jedna z toho druhého soudku

Po tvářích slzy stékají,
a v očích strach se skrývá.
V srdci pusto, prázdno, žal.
kdopak mi tě vzal?

Věřím, že pořád máš ráda mě.
avšak pochyb jsem již plný.
Někdy se však chováš divně,
někdy skoro záhadně.

Ale pokaždé když pozdravím Tě,
pohladím tě po tváři.
Má duše pookřeje znovu,
zahledím se Ti do očí,
pak zeptám se: Mohu?