Přelud

Vždy, když se rozední
Na hřebík věšíš noc,
S náladou pohřební,
To víno má zvláštní moc.

Zase to cítíš,
Když v dálky se řítíš,
Myšlenky ovládneš až v hrobě,
Teď zatím vládnou ony Tobě...

Pozvedáš sklenici mizící v paprscích,
Pohledy slídíš však po pokoji,
Kdesi v Tvých myšlenkách padá sníh,
Teď ale rudý mok rány hojí.

Pobíháš po bytě,
Bráníš se zarytě,
Očím co sledují Tě,
Spletité předou sítě.

Pak, když se stmívá,
A hřebík osiří,
Někdo se dívá,
Jenž zrak má ostříží.

Tak jen to vzdej,
Dej se vstříc Osudu,
Marně si přej...
...Bránit se přeludu...