Vzestup a pád

Anotace: Doufám, že tohle je jedna z mých ,lepších´ básniček.

Mlhavý opar nad zemí,
kde pouze věčné stíny dlí
vanoucí vítr žene prach,
co prohání se v dálavách.
A tak na pustých planinách
nesídlí nic - ani strach.

Když jednou paprsek sluneční
dopadl na zemi smuteční
dal vzklíčit výhonku naděje
dřív než ho znovu zavál prach.
A tak v pustých planinách
zahynul klíček v hlubinách.

Přesto znovu další den
paprsek je připraven
a zelená se celá zem
před zlatavým západem.
A tak v pustých planinách
zjevil se život v rostlinách.

Sprška vody a mraků stín
tvoří jezírka z proláklin
první ptáče první rybka
dlouhá evoluce bitka.
A tak v zelených planinách
hraje si zvěř na mýtinách.

Ze země náhle cosi se zvedá
hbitýma rukama nástroj hledá
vzpřímí se na dvou a přemýšlí,
jak okolní svět přetvoří.
A tak v dříve pustých planinách
zmocnil se tvorů první strach.

Staví se chatrč, pak i dům
příroda třese se až k základům
se zahradou vznikají i ploty
lidé ženou se do roboty.
A tak na dříve pustém prostoru
ztrácejí duše oporu.

Padají budovy, lámou se srdce
davy dochází hořkého konce
zvuk zbraní pomalu doznívá
zatímco vítr prach z kostí odvívá.
A tak v pustých planinách
ticho je ve všech končinách.

Moudřejší ze země znovu vstali
velkých měst i válek se vzdali
žijí teď v souladu s přírodou
obklopeni naprostou svobodou.
A tak v pláních zelených
ozval se první radostný smích.