Dál

Přemýšlím
co bude dál

Až se vrátím
mezi své úsměvy
a žaly

Mezi listí
na známých cestách
nesčetných
které mají ne vždy směr
ale velký cíl

Přemýšlím
co bude dál

Až bude moci pravda
vylézt ze svých skulinek
a jinotajů
teď kryjících se
za plexisklem
oblouznění a zmatků
bez řečí

Jen psaných slov
bez jasných emocí
které lze skutečně cítit
jen s možností doteku

Emocí
které lze propustit
na svobodu ze zajetí těla
jen v tu pravou
a vhodnou chvíli
která ještě nenastala

Ale už na ni konečně více
a více čekám

S úlevou a bez napětí
s kusem apatie
v duši

Apatie
která mé tělo kryje
před možným nebezpečím
citového úrazu

Aspoň na chvíli…