Anotace: Mému příteli zemřel nejbližší člověk v náručí, a když se mi o tom odvážil vyprávět, tak jsem poznala sílu a odhodlání jako ještě nikde jinde..
Jsi studený.
Studený jako kapka rosy na stéble.
Studený jako naučené pukrle.
Studený jako odlesk světla na perle.
Jen mlčíš.
Mlčíš a v duchu na mě nadáváš.
Mlčíš a svůj boj s časem prohráváš.
Mlčíš a v bezvědomí spadáváš.
Ten pohled.
Pohled, co vlastně už se nedívá.
Pohled, když tiše oči zavíráš.
Pohled, když v náručí mi umíráš .
Ten pláč.
Pláč, který ani neslyším.
Pláč, jež asi nikdy neztiším.
Pláč, co srdce dere do výšin.
ahoji.
nevím, co bych napsala než zajímavý. protože zajímavá je určitě jak formou, tak samotnou myšlenkou.
jen bych podotkla, že nad některými rýmy bych se zkusila ještě zamyslet. Ale přece, nikdo není dokonalý a jako celek se mi líbila.. takže za sto :)
paa a měj se krásně
03.08.2006 15:18:00 | Zamilovaná do nezamilované doby