Anotace: básnička o pocitech..a o vysvobození z nich...
Už se nenechám ovládat citem.
Rakev bude mým bytem.
Ve smrti je krása,
Je v ní i má spása.
Cit moje smysly tupý,
Proč je cit tak krutý.
Bez něj by se žilo snáz.
Ukončí to třeba strmí sráz.
Ruku mi smrt podává
Konec utrpení mi odvahu dodává.
Stříbrný nůž se leskne.
Mé srdce jen teskne.
Chci ukončit tu noční můru,
Pak možná poletím vzhůru.
Roztáhnu svá černá křídla
A odletím do svého sídla.
Poslední pohled na tělo v kaluži,
Už žádné jizvy na duši.
Nůž vjel mi do břicha,
Mé tělo už nedýchá.
no z člověka se člověk narodí..takže ho vlastně stvoří člověk..a já neříkám že je to správné...každýmu tohle řešení nemusí sedět..a jinak děkuju za kritiku..
04.08.2006 22:51:00 | Adeleide Gregory
zkus si to po sobě přečíst nahlas, mi to moc nešlo, nebo spíše šlo, ale nelíbilo... je to takovéto to klasické nebe tebe... PS: člověk neumí život stvořit, proč by měl právo jej si brát. vždycky to jde nějak jinak
04.08.2006 21:13:00 | Manik