Květy
dva květy vedle sebe
voní a září tak
že samy sebe matou
krásou
kterou duším vzaly
Po lávce z písmen stavěné
dojdu možná
k srdci tvému
přes moře zamrzlých leknínů
jejich květů
co lákají do hlubin.
Každý květ v hvězdu proměním
a z nebe brokát utkám
během noci jediné
bez lampy kouzelné
pouze rukou svou.
To vše pro slova tvá
pro věty konejšivé
pro vůni jasmínu
které uspí oči mé
svým dechem medovým.
Ano
pod rozkvetlým keřem jasmínu
se duše má
navždy utiší.
Tady jen tiše poslouchám...
(a abych nezapomněla, děkuju za návštěvu)
:o*
31.08.2006 19:17:00 | Cecilka
cestou k mému srdci
dojdeš k srdci svému
po lávce ze slov tesané
dotyk dlaně tvé
vrátí hvězdám třpyt
za noci tajemné
něha s vůní medu
utiší tvou duši
na přímluvu jasmínu
09.08.2006 13:41:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
přečetla jsem ji asi sedmkrát a cukrovku jsem nedostala ... :o)
je krásná, hebká a hladí...
09.08.2006 13:39:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd